All Posts

Vojtěch Mudrák stojí na startu své šesté sezony. V uplynulých letech jsme ho mohli vidět na sedadle spolujezdce například vedle Pavlíny Tydlačkové nebo Ondřeje Studénky. Navigátor z Nevšové společně s Tomášem Vyvlečkou v roce 2017 získal titul ve třídě 12. V loňském sezoně se posádka Vyvlečka – Mudrák umístila na konečném 3. místě ve třídě 12 a ovládla pohárovou třídu 14–18. Pojďme si šestadvacetiletého spolujezdce krátce představit.

Jak jsi se dostal k rally?

„K automobilovým závodům mě přivedl můj taťka, když jsme se jeli podávat na domácí barumku. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to v roce 2001. Můžu říct, že tam byl ten správný impuls. Postupem času jsem se o rally začal více zajímat a snažil se dostat do dění závodů. Když jsem dovršil 18 let, tak jsem začal přemýšlet nad tím, jak se dostat do soutěžního auta. V roce 2012 přišla nabídka, která se nedala odmítnout. Můj dobrý kamarád Radim Drga hledal spolujezdce a oslovil mne. S Radimem jsem nakonec odjel pár amatérských soutěží, mezi kterými byl i prestižní závod Ve stopě Valašské zimy. Za to mu patří ode mne velký dík.“

Máš nějakou oblíbenou soutěž?

„Oblíbenou soutěž mám, jsou to Hustopeče. Atmosféra snad i díky vinicím a jihomoravské krajině je vždy výjimečná. Charakterem soutěže je, že se zde střídají úseky s kvalitním asfaltem, a naopak ty na čisté šotolině. Je to rarita českých soutěží. Do Hustopečí se těším každý rok, je jedno jestli jako soutěžící anebo jako divák. Tato soutěž je pro mě doslova srdcovou záležitostí.“

Jaký máš sen v rally?

„Mým snem od dětství bylo startovat na domácí Barum Czech Rally Zlín. Tento sem jsem si loni splnil tedy již po čtvrté, protože právě v minulém roce jsem si připsal čtvrtý start na populární domácí soutěži. Jednou to bylo s Pavlínou Tydlačkovou, další rok s Ondřejem Studénkou a poslední dva starty jsem jel po boku Tomáše Vyvlečky.“

Měl jsi možnost jet v různých vozech, ve kterém se ti líbilo nejvíce? Proč?

„Ano, měl jsem možnost se svést v různých autech jako je Škoda Fabia, Renault Twingo RS R1, Honda Civic VTi anebo v Peugeotu 208 R2. Každé bylo odlišné jak výkonově, tak třídově. Je těžké říct, ve kterém voze se mi líbilo nejvíc. Všechny tyto stroje mají to správné závodní srdíčko a v každém z nich jsem si to užil na sto procent. Ale kdybych si měl opravdu vybrat, tak to bude určitě Peugeot 208 R2, protože je to už opravdová závodnička.“

Jak hodnotíš svoji loňskou sezonu?

Sezonu hodnotím kladně, i když nebyla úplně podle našich představ. S Tomem Vyvlečkou jsme jako každý rok začali na jeho domácí soutěži ve Valašském Meziříčí. Bohužel nám tam není přáno. Už první den nás trápila převodovka a v druhé etapě jsme bohužel museli z Valašky odstoupit. Dále jsme startovali na Barum rally. Je to pro nás vrchol sezony, na který se moc těšíme. U trati se sejde tisíce diváků, mezi kterými je plno našich kamarádů a fanoušků. Bohužel už v sobotu na první okruhové zkoušce Březová, jsme byli diskvalifikování za to, že jsme jeli o kolo méně. V neděli do druhé etapy jsme nastoupili v rámci super rally, kde se nám podařilo vyhrát ve své třídě. Na konci sezony jsme se ukázali na Vsetínském sprintu a tam jsme si oba spravili chuť, dokázali jsme vyhrát třídu 12 a celkový pohár kategorií 14-18. V průběhu sezony jsem měl možnost startovat s dvěma dalšími jezdci. Jedním z nich byl Radek Jatel, se kterým jsme v Pačejově usedli do Peugeotu 208 R2 z dílny KIT Racing. Musím podotknout, že to byl Radkův první ostrý závod, ve kterém si vedl na výbornou. Dalším pilotem, vedle kterého jsem se posadil, byl Pepa Hartmann. Opět to bylo s Peugeotem 208 R2, tentokrát na Rally Jeseníky. Soutěž jsme dokončili na hezkém 18. místě absolutně a v RSS to bylo krásné 7. místo.  Tímto bych chtěl poděkovat všem, které jsem mohl v sezoně 2018 navigovat.“

Na Barumce jste měli s Tomášem Vyvlečkou výlet mimo trať, můžeš nám popsat, jak to probíhalo?

„Bylo to na prvním průjezdu rychlostní zkoušky Maják, kousek před cílem v pravé zatáčce. Už při seznamovacích jízdách jsme moc dobře věděli, že pokud zaprší, tak to bude hodně krizová pasáž. Když jsme do zatáčky přijížděli, tak už jsem věděl, že jsme rychlejší, než máme být. V zatáčce bylo hodně nečistot a po vytrvalém dešti se ze zatáčky stala šotolinová. Honda nezatočila a putovala mimo cestu, kde jsme se bohudík zastavili o hromadu dřeva. Ale jedna kláda nám zůstala zaklíněná pod autem. Díky pohotovým divákům, kteří nás dostali během několika minut zpět na cestu, jsme mohli pokračovat. Moc jim všem děkujeme.“

Co děláš, když nezávodíš?

„Když nejsem na závodech, tak jsem v práci. Pracuji jako OSVČ. A pokud se najde chvilka volného času, tak si v zimě rád zajedu na lyže. Naopak v létě si rád pročistím hlavu při jízdě na kole nebo kolečkových bruslích.“

Kde a s kým tě uvidíme v letošní sezoně?

„Sezona 2019 bude určitě podobná té loňské. Opět se posadím vedle Tomáše Vyvlečky, bude to s osvědčenou Hondou Civic VTI. Měli bychom se ukázat, jak se říká, kolem komína. Naše sezona by měla začít Valaškou rally, která bude otevírat Mistrovství České republiky v rally. Určitě bychom neměli chybět na domácí Barumce. Zbytek startů se bude odvíjet podle financí.“

Vzkaz fanouškům, divákům…

„Chtěl bych všem moc poděkovat za podporu, zvláště těm, kteří při nás stojí i při neúspěchu. Největší dík patří Silponix racing v čele s Ondrou Mezihorákem, protože se nám hezky a bez chyb starají o auto. Nesmím zapomenou také poděkovat rodině, jelikož bez jejich podpory by to také nešlo.“

Zdroj: https://rallyzone.autoroad.cz/rozhovory/95278-vojtech-mudrak-me-zacatky-byly-v-amaterskych-soutezich

27.01.2019

 Ondro v rally se pohybuješ zatím druhou sezónu a pro ty, kteří tě neznají, zkus se nám představit…

„Jmenuji se Ondřej Mezihorák, je mi 30 let a původně pocházím ze Žlutav, nyní však bydlím ve Zlíně. Jsem svobodný, ale šťastně zadaný a pracuji jako jednatel a konstruktér ve své firmě SILPONIX Racing, zabývající se úpravou a stavbou sportovních vozů. V rally jsem sice druhou sezónu, ale kolem závodění se amatérsky pohybuji od roku 2008. Dříve jsem startoval snad všude, kde byly cítit spálené gumy a to od různých autoslalomů, rallyslalomů, Hobbycupu, Ve stopě Valašské zimy nebo amatérské závody do vrchů Šíma sprinty. V těchto závodech jsem dosáhl spoustu dílčích úspěchů. Kromě motoristického sportu mne ještě baví plavání, výletování, cyklistika a domácí kutilství.“

Co bylo u tebe impulsem, že ses dal na automobilové soutěže?

„Původně jsem se věnoval motokrosu a motorkám. Rally mě nějak netáhla, ale s příchodem řidičáku na auto a místem bydliště na Žlutavě to začínalo být jasné. Mé první auto byl Opel Ascona 2.0, jenž měl slušný výkon. Takže, když se někam pospíchalo, tak se pokládaly základní kameny do rally. Přesto hlavním impulzem byla účast na Rallyslalomu Zlechov v roce 2008 s Asconou.“

První krůčky v automobilových soutěžích sis „odseděl“ na místě spolujezdce. Tam tě to moc nebavilo, že jsi tam vydržel jen chvilku?

„Ne, že by mě čtení not nebavilo, ale byla to otázka i financí. První rally, na které jsem se posadil na sedadlo spolujezdce, byla Barum rally 2015, konkrétně Star rally Historik, kdy jsme měli možnost startovat jako náhradníci za omluvenou posádku. V té době jsem uvrtával do automobilových soutěží i kamaráda Tomáše Vyvlečku. Jeho auto bylo téměř hotové, tak jsem mu volal, zda pojedeme Barumku, že mu udělám spolujezdce a předám mu pár zkušeností z amatérů… Ve stejném roce jsme se domluvili i na startu sprintu ve Vsetíně. Tady jsme se domlouvali, že se budeme za volantem střídat. Přeskakování ze sedačky do sedačky ovšem bylo pro oba spíše utrpením, jak potěšením. Přesto jsme domů dovezli 3. místo ve třídě 18. Zatím poslední společný start s Tomem se vztahuje k Valašské rally v roce 2016, kde jsme zopakovali bronz ve třídě 18. Co se týká spolujezdectví, tak mám i jeden start s Vráťou Hýbnerem. A abych se dostal k vysvětlení otázky… Vždy mne to táhlo za volant a byla jen otázka času, kdy ta správná doba nastane.“

Ještě jeden dotaz k tvému „mitfárování“. Jak prožíváš závody? Jsi ten, co řekne, já bych to projel líp, nebo raději sklopíš oči a čteš dál?

„Jak jsem už zmiňoval, starty s Tomášem Vyvlečkou byly z části o předávání zkušeností a z části o sledování, jak zachází s autem, které jsme vyvíjeli. Tady přiznám, že občas jsem si v duchu říkal, že bych tu či onu zatáčku projel rychleji. Ale ono je něco jiného usednout vedle kluka, který s rally začíná a jezdce, jenž má za sebou několik soutěží. Navíc jsme s Tomášem zastávali názor, že raději se nepřecenit a dojet v pořádku beze škod až do cíle. Trošku jiné pocity jsem měl v říjnu, kdy jsem četl noty kamarádovi Vraťovi Hýbnerovi na Rally Vsetín. Na Vráťovi jde vidět vyježděnost a zkušenost, kdy ví, co si může a nemůže dovolit s autem. Vsetínský sprint odjel velice hezky a s klidem a já mu věřil na 100%. Proto jsem se snažil dělat svou práci, což bylo číst a nestarat se, co dělá pod zadkem auto.“

Premiéru za volantem sis odbyl v roce 2016 ve Vyškově a hned z toho bylo vítězství ve třídě. To muselo být jistě velmi příjemné…

„Ano, to bylo skvělé. Mohli jsme jet i rychleji, ale tehdy na to naše auto nemělo. Sportovně však musím přiznat, že k vítězství nám dopomohlo odstoupení Jardy Šopíka v polovině soutěže na poloosu. Auto jsme měli v té době čerstvě koupené, motor byl vydechlý, tlumiče špatné, nápravy vymlácené a my testovali naši první špéru. Z těchto mnoha důvodů jsem měl obavu se do auta pořádně opřít. Ale jinak to byl krásný závod s pěknými rychlostními zkouškami. Hlavně erzeta vedoucí řepkovým polem se mi velice zamlouvala. Ale všeobecně rally Vyškov je z mého pohledu moc pěkný sprint, počasí vyšlo super a „hondice“ dojela bez vážných technických problémů.“

Tvé procento úspěšnosti je docela slušné. Předloni ze čtyř startů jsi vydoloval tři poháry a loni ze tří startů dva poháry. Jaký je recept na jízdu pro pohár?

„Recept ten neexistuje, ale říká se, že štěstí přeje připraveným. Především je to připravenost auta a příslušenství. Když mám auto nachystané a zkontrolované jak má být, tak jsem v klidu a lépe se soustředím na řízení. Pro mne je obrovským plusem fakt, že si auto chystáme a nastavujeme sami a já tak vím o jeho slabinách, ale i o jeho silných stránkách. Aby to vše klapalo, člověk musí být v pohodě. Denní starosti by se měly hodit za hlavu a člověk by se měl věnovat pouze přípravám a samotnému závodu. Pokud se už do něčeho dám, tak bych to chtěl dělat pořádně a vše si patřičně užít. Neřeším, na jakém místě dojedu ve třídě, ale zda si soutěž užiji a to je to pravé, co nám závodění přináší. Dalším důležitým aspektem je spolujezdec. Pokud se vedle něj cítíte dobře a vzájemně si důvěřujete, občas se dokážete i zasmát a pobavit se, pak vás závodění baví a vše kolem jde mnohem snáze. A nakonec by nikdo určitě neměl přeceňovat své jezdecké dovednosti a schopnosti. Já osobně se snažím neriskovat a jet spíše čistou a klidnou stopu. Dávám si záležet především na rozpisu, hlídám si v závodě brzdné body a snažím se vhodně využít potenciálu vozu. Vytěžit maximum z toho, co mám k dispozici a hlídat si techniku jízdy. A výsledný pohár? To je potom třešnička na dortu za dobrou práci celého týmu. Pohár v cíli je jen k připomenutí dojmů ze skvělého závodu. Každý pohár má svůj příběh a nejlepší jsou na tom pak ty vzpomínky.“

Nejcennější asi bude pohár z Barumky, nemýlím se?

„Ano, Barumka je sama o sobě velmi prestižním závodem, takže se nemýlíš. Pro mne bylo velkou ctí postavit se na start zlínské soutěže, absolvovat jeho rychlostní zkoušky a nakonec i vyhrát třídu. Vloni jsem ve Zlíně startoval s Mirkem Konvalinkou a dojeli jsme ve třídě 9 třetí. Letos jsem jel s Adrianou a do závodu jsem šel s cílem vyhrát třídu. Své v tom sehrál i fakt, že na naši posádku byl před závodem podaný anonymní protest, a my chtěli sami sobě i všem okolo dokázat, že máme na to startovat na Barumce. V naší třídě se nás sešlo osm. Během závodu byla super nálada jak v týmu, tak i u nás v závodním autě, měli jsme skvěle nachystané auto a krásné byly i erzety. Během sobotních zkoušek jsme si vypracovali pěkný náskok před soupeři a v neděli jsme se v duchu potahovali se silnějšími vozy, což nám dopřávalo rohlík na tváři a ještě více nás závodění motivovalo. V sobotu jsme prožili i jeden extrémní zážitek při jízdě na nočním „Trojáku“, kde jsme jeli kvůli zpoždění závodu bez světelné rampy a dokonce jen s jedním světlem. Důvodem byla vadná žárovka. I tak se nám podařilo rychlostku ve třídě vyhrát, což byl důkaz skvělého rozpisu a zásluha mé navigátorky Adrianky, protože opravdu nebylo skoro nic vidět a jelo se jen na rozpis. Před startem říkala „Jeď, jak kdybychom večer pospíchali do obchodu“ což mě pobavilo. Na této zkoušce jsme dokonce před cílem dojeli auto startující minutu před námi.“

U tvého profilu je i zvláštní slovo „vyloučen“… To jsi tak zlobil sportovní komisaře?

„Toho vyloučení byla velká škoda, za to si můžu sám. Bylo to v Příbrami na závěr letošního roku. Už účast na tomto závodě byla pro nás složitá. Úplně cizí prostředí, velká vzdálenost od domova, špatné chladné počasí, nebylo mi nějak dobře a komplikace už od začátku. No a na 4.RZ, jenž byla polokruhová zkouška, jsem si nějak neuvědomil charakter erzety a my dali o kolo méně, z čehož pramenilo následné vyloučení. Při dojezdu do cíle jsem viděl dosažený čas na tabuli a při představě že jsme mnoha soupeřům pořádně naložili, mi v hlavě začalo šrotovat, že se stala někde chyba. Popravdě jsem doufal v ten nejhorší trest, třeba náhradní čas plus penalizace, ale vyloučení opravdu hodně zamrzelo. A když už jsme byli v Příbrami, tak jsme využili možnosti a startovali v neděli. Nakonec jsme si odvezli malé zadostiučinění v podobě vítězství ve druhé etapě v naší třídě.“

Otázka i k Adrianě. Jak těžké je soustředit se na jízdu, když máš vedle sebe ženu tvého srdce? Není to i tak trochu svazující?

„Tak je pravda, že mě ze soustředění občas vyvede z míry, ale v tom dobrém smyslu. Musím ovšem říct, že mne Adrianka hodně při jízdě podporuje a hlavně si věříme. I její hlas slyším denně, tak ji vnímám i v závodě podvědomě, když se soustředím na jiné okolnosti. Jediné, co mě trochu svazuje je strach, abych jí neublížil. S tou Hondou se to ještě dá, Jedeme pomalu, hlavou a čistě, ale kdybych měl někdy přesedlat do rychlejšího a silnějšího vozu, musel bych hodně přemýšlet, zda ji posadit vedle sebe, právě z toho důvodu.“

Á propos letos proběhl při slavnostním startu Barumky svatební obřad. Uvidíme v roce 2018 i něco podobného ve vašem podání?

„To je velmi citlivá otázka. Sice zatím svatbu neplánujeme, ale nechal bych ji spíše osudu a ten pravý okamžik snad jednou přijde.“

Co plánuješ na letošní rok? Chystáš nějakou změnu?

„Zatím žádné změny neplánujeme, spíše vyladit a přichystat stávající auta. Sami nevíme, jak to s těmi Hondami bude a pokud to bude možné, chtěli bychom u toho zůstat i další rok. Když ono to tak krásně funguje, že občas i ty R2 ky potrápíme. Ale jedna myšlenka by byla, vyzkoušet nějakou závodničku s pohonem všech kol. Ale to spíše někde na amatérech, protože je to opět otázka financí. Hlavní, co mě k tomuto kroku táhne, je vyzkoušet, jak takové auto funguje a zda by tudy vedla cesta do budoucna.

Při této příležitosti bych rád poděkoval několika lidem a partnerům, kteří mi v soutěžích pomáhají. Velké díky patří především mé přítelkyni a spolujezdkyni v jedné osobě Adrianě, a dále rodinám za velkou podporu. Nesmím zapomenout ani na kluky, kteří se kolem mne poslední dva roky motají a podporují nás servisním zázemím. Poděkování patří i sponzorům a partnerům týmu konkrétně Barreto car Holešov, Fifty-Fifty, Motoforza Brno,Vodárek Transport, Levnetisky a Silponix racing.“

https://www.ewrc.cz/clanek/31645-ondrej-mezihorak-nocni-trojak-na-jedno-svetlo-jde-to/

07.01.2018

Kde jste vzala odvahu usednout do závodního auta? Co bylo hlavním impulsem?

„Nebylo potřeba chodit daleko pro odvahu. Auta a život okolo rally mě bavily už dřív, ale ani na chvilku jsem nepomyslela na to, že by se mi mohl splnit můj sen jednou si sednout do závodního auta v pozici navigátorky. S tímto nápadem přišel můj přítel Ondra minulý rok v létě, kdy se mne jednoho dne zeptal, jestli bych chtěla sednout si s ním do auta. Chvilku jsem váhala, ale nakonec jsem řekla ano a svůj první závod jsem jela s Ondrou ve Vsetíně 2016. Právě adrenalin a vášeň pro rychlost bez hranic je to, co mne na tom baví. Řítit se po trati vysokou rychlostí, být uvázaná v sedačce a věřit řidiči na 110 % a naopak.“

O Vás je známé, že ráda řídíte, nelákalo Vás to za volant? Nebyly momenty při závodě, kdy jste si pomyslela „tady bych to projela líp“?

„Vlastním Hondu CRX alias Miňonku a usednout za volant a mít vše pod kontrolou je úžasný pocit. Usednout ale za volant závodního vozu při rally mě ovšem zatím neláká. Osobně si myslím, že nemám tolik zkušeností, ale na druhou stranu je pravda, že zkušenosti získává člověk časem a hlavně v praxi. Navíc jsem za volantem občas ďábel, takže bych všude v zatáčkách lítala dveřmi napřed (smích). V autě při závodech si myšlenky na vlastní jízdu nepřipouštím a plně se soustřeďuji na výkon spolujezdce.“

Váš přítel Ondra už nějaké zkušenosti se čtením not má, šla byste do varianty Vy za volantem a Ondra jako spolujezdec? Kdo by se bál víc?

„Do takové varianty bych klidně šla, řídím ráda a Ondra je skvělý učitel. Na rozjezd bych si dala pár amatérských závodů. Pro mě by bylo velmi důležité se někde oťukat, než bych se pustila do ostré rally. A kdo z nás by se bál víc? Já bych pevně svírala volant, takže já ne a Ondra už zkušenosti z pravé sedačky má. Takže strach by měl Ondra snad jen o auto (smích).“

Byť nemáte na svém kontě mnoho závodů, Vaše pohárová sbírka se úspěšně rozrůstá. Který závod byl pro Vás nejtěžší?

„Zatím mám odjeté pouze čtyři soutěže a krom jedné jsme si vždy dojeli pro pohár. Z mého pohledu byla nejtěžší soutěž ta, kde jsme vyšli na prázdno – Rally Příbram. Poprvé jsem startovala dál od domova a i díky tomu jsem byla víc nervózní. Navíc, na soutěž nepřálo ani počasí, což přineslo kluzký povrch na tratích, déšť a bláto. Nám se sobotní etapa moc nepovedla, neboť na polookruhové zkoušce jsme omylem vypustili jeden okruh na erzetě, a to vedlo k diskvalifikaci. Předčasné ukončení první etapy jsme ale hodili za hlavu a v neděli se svezli v rámci superrally.“

Pro každou posádku je start na nejpopulárnější soutěži u nás velkým svátkem. Jak jste Vy vnímala Barum Czech rally Zlín a její atmosféru?

„Jelikož pocházím ze Zlína, je pro mne Barum Czech Rally ryze domácí soutěží. Po Zlínsku se pohybuji denně, proto jsem nebyla před soutěží nervózní. Na rally se sjela perfektní konkurence a jak už to zde bývá, i velké množství diváků, kteří dělají super atmosféru. Soupeři i skvělá atmosféra mne motivovaly a hnaly dopředu. Závod byl také skvělý tím, že mě přišla podpořit rodina i přátelé, a to nejenom před slavnostním startem, ale pravidelně jsem potkávala někoho známého i na přejezdech či v cíli zkoušek. Zkrátka, z každé strany jsem cítila obrovskou podporu. Bylo krásné se dívat na úsměvy dětí, když jsem jim dovolila sednout si do závodničky a rodiče je pak fotili. Barumka má prostě neopakovatelnou kulisu, která vás úplně pohltí. Je jedno zda dojedete na bedně nebo poslední ve třídě. V tomto diváci nedělají rozdíl a to je to nádherné. A já věřím, že si tyto pocity vychutnáme i příští rok.“

Na svém kontě máte málo závodů, ale již se můžete pyšnit titulem vicemistryně ve třídě 9 ve velkém mistráku. Co to pro Vás znamená?

„Největší zásluhu na letošním výsledku má pochopitelně Ondra. Byl to právě on, kdo mě zasvětil do tajů rally, měl se mnou obrovskou trpělivost a vše mne učil prakticky od nuly. Když jsem začala jezdit, neměla jsem žádné zkušenosti, vše pro mě bylo nové, ale myslím si, že jsem se rychle základům naučila. Podle Ondrových slov naviguji tak, jak si představuje a pokud se mu něco nelíbí, řekne mi a já se snažím chybu napravit. Na začátku mi říkal, že jsem taková ta neposkvrněná ohledně rally, že vše se učím od začátku, a když se to už od začátku naučím skvěle, nebude potřebná náprava chyb. Říká se, že nejlépe se učí člověk v praxi, je to pravda. Když jsme se přihlásili na svůj první společný závod minulý rok ve Vsetíně, měla jsem takové ty typické otázky: A jak to bude probíhat? A kdy to začíná? A pojedeš opatrně, že jo? A co závodní oblečení? (smích) V té době jsem samozřejmě ani neměla nehořlavé spodní prádlo. Ondřej je zkušený a hlavně chytrý chlap, takže mě uvedl do klidu a řekl, vše uvidíš a budeš se učit za pochodu. Byla jsem strašně vyděšená, ale zároveň jsem se strašně těšila. Titul vicemistryně ve třídě 9 pro mě znamená obrovskou čest a neuvěřitelnou hrdost na sebe a na Ondru. Je to krásný pocit, něco v životě dokázat, být v podvědomí lidí, které ani neznám. Je to krásné být na internetových rally stránkách, v článku rally časopisu atd… Rodina je pyšná na nás oba. Máme od nich neuvěřitelnou podporu a je to i jeden z hlavních důvodů, proč tento titul mám. Není to ale určitě konec, jednou bude i titul mistryně! Teprve se rozjíždím (smích).“

Kam byste to chtěla v rally dotáhnout?

„Nejsem z těch, co si staví vzdušné zámky, raději si kladu postupné cíle, které vím, že si mohu splnit. Mým prvotním přáním je absolvovat kompletní sezónu. Dalším z cílů je postavit se na start všech soutěží, které se v Česku jezdí. Později bych přidala i nějaké zahraniční soutěže, ale to je vyloženě cíl do vzdálenější budoucnosti. V rally jsem nováčkem a postupně si odškrtávám jednotlivé soutěže. Nyní však vím, že lidé okolo rally tvoří jednu velkou rodinu, která si navzájem pomáhá a mě je v této společnosti příjemně.“

Počet dívek v rally pomalu roste. Doporučila byste dalším holkám vstup do tohoto „mužského“ sportu?

„Už dávno to není ryze mužský sport a je skvělé, jak slečny a ženy se s nadšením do tohoto sportu hrnou. Je to nádherný sport, kde vypnete a realita je najednou pryč a vy si jen užíváte ty momenty v erzetách. Určitě bych rally dalším slečnám doporučila, ale nesmí to být někdo, kdo se bojí rychlé jízdy, což je asi jasné. Ale i při tom strachu se dá vše zvládnout, pokud vedle sebe máte někoho, kdo aspoň trošku jezdí hlavou a nejede vyloženě přes mrtvoly pro výhru.“

Jaká je Adriana Buršíková v soukromí? Kde pracujete a jaké máte zájmy?

„Pracuji na pozici obchodního zástupce v energetice. Práce je mi koníčkem, jinak bych to nedělala. A další zájmy a záliby? Těch je spousta, když je krásné počasí, vyrazím do přírody na kole nebo na kolečkových bruslích. Jinak mě baví výletování s rodinou a přáteli, nemám problém si jen tak někam sama zajet a kochat se krajinou. A když není venku přívětivé počasí, tak usednu k nějaké zajímavé knížce. Byla bych špatným patriotem, kdybych mezi zájmy nezmínila motosport, takže ten vždy a za jakéhokoliv počasí.“

https://www.ewrc.cz/clanek/31514-adriana-bursikova-za-volantem-jsem-dabel-quot/

06.12.2017

Na Valašsku se již dostáváš do podvědomí rallyových fanoušků, ale zkus se prosím pro ty ostatní představit…

„Ahoj, jmenuji se Tomáš Vyvlečka a nedávno jsem oslavil 33. narozeniny. Bydlím ve vesničce, která se nachází na jednom z valašských kopců. Její jméno Lázy není moc známé, ale v těsném sousedství obce projížděla pravidelně Barum rally a Valašská rally. Jinak pracuji jako inseminátor v místním zemědělském družstvu a společně se ženou máme osm dětí a kromě práce, která mne velmi baví, patří mezi mé zájmy sporty všeho druhu, v létě slunění se u vody a v zimě polehávání za pecí JJJ. Ale teď už vážně. Jsem OSVČ a mou profesí je práce v lese a těžba dřeva – jsem Dr.Voštěp. Jinak jsem svobodný, bezdětný a šťastně zadaný. Mezi mé záliby krom motosportu patří hasičský sport a hokej.“

Kde se zrodil nápad vydat se na tratě soutěží?

„Automobilové soutěže se mi od malička líbily. Dopomohl tomu i fakt, že kousek od domu vedla jedna z rychlostních zkoušek Barumky a Valašky. Tato erzeta se již nejezdí, ale pamětníci si jistě rádi připomenou zkoušku Mikulůvka – Kateřinice s populárním vracákem v Pržně. A jak už to bývá, tak jsem se postupně vrtal v různých motorech, ať už v dvou nebo čtyřstopých vozidel. Se získáním řidičáků se mi otevřely dveře pro závodění, ale jelikož nebyl dostatek financí, zkoušel jsem štěstí nejprve na různých amatérských závodech. Za tímto účelem jsem zakoupil Hondu Civic, se kterou závodím doposud. Časem amatérské závody přestaly stačit mým nárokům, což byl impuls k přestavění vozu tak, abychom mohli startovat na soutěžích, na které jsem se chodil v dětství dívat.“

Tvá první sezona byla v roce 2015 a na úvod sis vystřihl start na Barum rally v kategorii Star. Jak na toto období vzpomínáš?

„Hondu jsme předělávali, aby vyhovovala řádům. Původně jsme chtěli startovat na vsetínském sprintu na podzim, ale jen tak z hecu jsme poslali i přihlášku na Barumku. Byli jsme vedeni jako náhradníci a v tu dobu nám ani nevadilo, že nemáme dodělané auto. Z ředitelství soutěže však přišla zpráva, že jedna posádka se omluvila a my tím pádem mohli startovat. Najednou před námi stály hned dvě výzvy. První v podobě populární soutěže s perfektní diváckou kulisou a druhá v dokončení předělávek na Hondě. Samotný závod jsme si s Ondrou Mezihorákem perfektně užili a rád na něj vzpomínám.“

O rok později jsi startoval čtyřikrát a s tebou čtyři spolujezdci… Bylo to období hledání?

„Ano, bylo to o hledání. Prvním spolujezdcem byl již zmiňovaný Ondra Mezihorák, se kterým jsem krom Barumky odjel ještě dva sprinty. Shodou okolností jsme při vsetínském sprintu i dubnové Valašce vyjeli třetí místa ve třídě 18. S Ondrou jsem přestavoval mou Hondu a byť je Ondra super kámoš, v závodničce jsme chtěli řídit oba. Dva závody jsme se střídali, kdy chvilku řídil jeden a chvilku druhý, ale to nedělalo dobrotu. Na jeden závod si vedle mne sedla Hanka Baďurová a Jakub Oral. Při Rally Vsetín 2016 jsem startoval s Vojtou Mudrákem, a jak v autě, tak i mimo něj nám to perfektně klapalo. Proto jsem se s Vojtou domluvil na letošní sezoně a společně pojedeme i v roce 2018.“

Letos jsi ze čtyř startů vytěžil vítězství ve třídě 12 ve velkém mistráku. Panuje v týmu spokojenost?

„Nejprve musím říct, že nejme žádný velký tým, ale parta lidí, které automobilové soutěže baví a spojují. Proto, když seženeme finance, tak vyrazíme na závody. V tomto duchu se nesla i letošní sezóna. Na jejím začátku jsme si nekladli žádné velké cíle, ale do závodů jsme šli s plánem sbírat zkušenosti. Hlavně jsme se však chtěli bavit a o to nám jde vždy. Na jednotlivých závodech jsme vždy mívali soupeře s výkonnostně lepšími vozy, než jakým je naše Honda. Ale ani tento hendikep nás neodradil. Bylo pro nás velkým potěšením, že dokážeme se soupeři držet krok a následné umístění na bedně bylo pro nás jakýmsi bonusem. I proto je konečný výsledek velkým povzbuzením do dalších závodů a celý tým má z něj velkou radost.“

Prokletí valašských soutěží? Valaška – vylomené kolo a Vsetín – převodovka… je svazující domácí prostředí?

„Nemyslím si, že je výslovně prokleté. Problém je spíše v tom, že obě soutěže jsou prakticky mé domácí a já rychlostní zkoušky v okolí velmi dobře znám. Své v tom sehrává i přemotivování, kdy se chci svým kamarádům doma ukázat. To byl i případ na Valašské rally, kdy po dlouhé rovince byla ne moc obtížná pravá zatáčka. Před nájezdem do zatáčky jsem si lehce přibrzdil a nepřišlo mi, že jsem moc rychlý. V zatáčce auto však nezatočilo, což mne překvapilo a auto nás vyneslo mimo trať, kde stála dopravní značka. Tu jsme trefili bokem na zadní kolo. Chtěli jsme dojet alespoň do cíle zkoušky, ale auto bylo poškozené a pro nás tím závod předčasně skončil. Jako dnes vidím vykulený kukuč Vojty, který klečel před autem a hledal, co vše se porouchalo a Honda na něj lehce poskočila JJJ. Naštěstí máme velmi šikovné mechaniky, kteří Hondu rychle vyléčili a my mohli nastoupit druhý den v rámci super rally. Na vsetínskou rally jsme se všichni velmi těšili, neboť auto bylo perfektně připravené a vyladěné. Navíc na závod vyšlo i pěkné počasí a tak jsme si na startu s Vojtou řekli, že se nikam nebudeme hnát a závod si užijeme. První zkoušku jsme zajeli na pohodu, v cíli nás však mile překvapil dosažený čas. V tu chvíli se nějak zbořilo užívání si závodu a my začali bojovat s časem a se soupeři. Auto i posádka fungovaly perfektně, čemuž odpovídaly i zajeté časy, kterými jsme se přibližovali i k vozům specifikace R2. Na předposlední zkoušce sprintu „Jabloňová“, asi kilometr před cílem ve známém vracáku u stodoly, jsme chtěli jet pro diváky. A jak to bývá, když jezdec moc chce, něco se nepovede. Nám tady nevydržel homokinetický kloub. Zprvu jsme si mysleli, že to nevydržela převodovka, ale později jsme zjistili, že převodovka funguje, ale je rozbitý kloub.“

https://rallyzone.autoroad.cz/rozhovory/89612-nejrychlejsi-dr-vostep

09.11.2017