Na Valašsku se již dostáváš do podvědomí rallyových fanoušků, ale zkus se prosím pro ty ostatní představit…
„Ahoj, jmenuji se Tomáš Vyvlečka a nedávno jsem oslavil 33. narozeniny. Bydlím ve vesničce, která se nachází na jednom z valašských kopců. Její jméno Lázy není moc známé, ale v těsném sousedství obce projížděla pravidelně Barum rally a Valašská rally. Jinak pracuji jako inseminátor v místním zemědělském družstvu a společně se ženou máme osm dětí a kromě práce, která mne velmi baví, patří mezi mé zájmy sporty všeho druhu, v létě slunění se u vody a v zimě polehávání za pecí JJJ. Ale teď už vážně. Jsem OSVČ a mou profesí je práce v lese a těžba dřeva – jsem Dr.Voštěp. Jinak jsem svobodný, bezdětný a šťastně zadaný. Mezi mé záliby krom motosportu patří hasičský sport a hokej.“
Kde se zrodil nápad vydat se na tratě soutěží?
„Automobilové soutěže se mi od malička líbily. Dopomohl tomu i fakt, že kousek od domu vedla jedna z rychlostních zkoušek Barumky a Valašky. Tato erzeta se již nejezdí, ale pamětníci si jistě rádi připomenou zkoušku Mikulůvka – Kateřinice s populárním vracákem v Pržně. A jak už to bývá, tak jsem se postupně vrtal v různých motorech, ať už v dvou nebo čtyřstopých vozidel. Se získáním řidičáků se mi otevřely dveře pro závodění, ale jelikož nebyl dostatek financí, zkoušel jsem štěstí nejprve na různých amatérských závodech. Za tímto účelem jsem zakoupil Hondu Civic, se kterou závodím doposud. Časem amatérské závody přestaly stačit mým nárokům, což byl impuls k přestavění vozu tak, abychom mohli startovat na soutěžích, na které jsem se chodil v dětství dívat.“
Tvá první sezona byla v roce 2015 a na úvod sis vystřihl start na Barum rally v kategorii Star. Jak na toto období vzpomínáš?
„Hondu jsme předělávali, aby vyhovovala řádům. Původně jsme chtěli startovat na vsetínském sprintu na podzim, ale jen tak z hecu jsme poslali i přihlášku na Barumku. Byli jsme vedeni jako náhradníci a v tu dobu nám ani nevadilo, že nemáme dodělané auto. Z ředitelství soutěže však přišla zpráva, že jedna posádka se omluvila a my tím pádem mohli startovat. Najednou před námi stály hned dvě výzvy. První v podobě populární soutěže s perfektní diváckou kulisou a druhá v dokončení předělávek na Hondě. Samotný závod jsme si s Ondrou Mezihorákem perfektně užili a rád na něj vzpomínám.“
O rok později jsi startoval čtyřikrát a s tebou čtyři spolujezdci… Bylo to období hledání?
„Ano, bylo to o hledání. Prvním spolujezdcem byl již zmiňovaný Ondra Mezihorák, se kterým jsem krom Barumky odjel ještě dva sprinty. Shodou okolností jsme při vsetínském sprintu i dubnové Valašce vyjeli třetí místa ve třídě 18. S Ondrou jsem přestavoval mou Hondu a byť je Ondra super kámoš, v závodničce jsme chtěli řídit oba. Dva závody jsme se střídali, kdy chvilku řídil jeden a chvilku druhý, ale to nedělalo dobrotu. Na jeden závod si vedle mne sedla Hanka Baďurová a Jakub Oral. Při Rally Vsetín 2016 jsem startoval s Vojtou Mudrákem, a jak v autě, tak i mimo něj nám to perfektně klapalo. Proto jsem se s Vojtou domluvil na letošní sezoně a společně pojedeme i v roce 2018.“
Letos jsi ze čtyř startů vytěžil vítězství ve třídě 12 ve velkém mistráku. Panuje v týmu spokojenost?
„Nejprve musím říct, že nejme žádný velký tým, ale parta lidí, které automobilové soutěže baví a spojují. Proto, když seženeme finance, tak vyrazíme na závody. V tomto duchu se nesla i letošní sezóna. Na jejím začátku jsme si nekladli žádné velké cíle, ale do závodů jsme šli s plánem sbírat zkušenosti. Hlavně jsme se však chtěli bavit a o to nám jde vždy. Na jednotlivých závodech jsme vždy mívali soupeře s výkonnostně lepšími vozy, než jakým je naše Honda. Ale ani tento hendikep nás neodradil. Bylo pro nás velkým potěšením, že dokážeme se soupeři držet krok a následné umístění na bedně bylo pro nás jakýmsi bonusem. I proto je konečný výsledek velkým povzbuzením do dalších závodů a celý tým má z něj velkou radost.“
Prokletí valašských soutěží? Valaška – vylomené kolo a Vsetín – převodovka… je svazující domácí prostředí?
„Nemyslím si, že je výslovně prokleté. Problém je spíše v tom, že obě soutěže jsou prakticky mé domácí a já rychlostní zkoušky v okolí velmi dobře znám. Své v tom sehrává i přemotivování, kdy se chci svým kamarádům doma ukázat. To byl i případ na Valašské rally, kdy po dlouhé rovince byla ne moc obtížná pravá zatáčka. Před nájezdem do zatáčky jsem si lehce přibrzdil a nepřišlo mi, že jsem moc rychlý. V zatáčce auto však nezatočilo, což mne překvapilo a auto nás vyneslo mimo trať, kde stála dopravní značka. Tu jsme trefili bokem na zadní kolo. Chtěli jsme dojet alespoň do cíle zkoušky, ale auto bylo poškozené a pro nás tím závod předčasně skončil. Jako dnes vidím vykulený kukuč Vojty, který klečel před autem a hledal, co vše se porouchalo a Honda na něj lehce poskočila JJJ. Naštěstí máme velmi šikovné mechaniky, kteří Hondu rychle vyléčili a my mohli nastoupit druhý den v rámci super rally. Na vsetínskou rally jsme se všichni velmi těšili, neboť auto bylo perfektně připravené a vyladěné. Navíc na závod vyšlo i pěkné počasí a tak jsme si na startu s Vojtou řekli, že se nikam nebudeme hnát a závod si užijeme. První zkoušku jsme zajeli na pohodu, v cíli nás však mile překvapil dosažený čas. V tu chvíli se nějak zbořilo užívání si závodu a my začali bojovat s časem a se soupeři. Auto i posádka fungovaly perfektně, čemuž odpovídaly i zajeté časy, kterými jsme se přibližovali i k vozům specifikace R2. Na předposlední zkoušce sprintu „Jabloňová“, asi kilometr před cílem ve známém vracáku u stodoly, jsme chtěli jet pro diváky. A jak to bývá, když jezdec moc chce, něco se nepovede. Nám tady nevydržel homokinetický kloub. Zprvu jsme si mysleli, že to nevydržela převodovka, ale později jsme zjistili, že převodovka funguje, ale je rozbitý kloub.“
https://rallyzone.autoroad.cz/rozhovory/89612-nejrychlejsi-dr-vostep
09.11.2017
